Zabydlování, ochočování, seznamování
27. 3. 2008
Zabydlování, seznamování a ochočování
Když si přinesete nováčka domů, tak jej nejprve budete muset seznámit s jeho novým obydlím, popřípadě i se stávajícími obyvateli v obydlí. I přestože mu klec bude plně vyhovovat, obyvatelé ho přijmou bez větších problémů, tak je vhodné nováčka nechat zvykat a několik dní ho nechat být. Krmte ho, čistěte klec, ale nesnažte se jej hned ochočovat. Nedělejte v místnosti zbytečný hluk, choďte kolem klece pomalu atd. Prostě nedělejte nic, co by nováčka mohlo vyděsit. Než si na domov zvykne, tak v momentě co vás zmerčí pravděpodobně uteče do nejbližšího úkrytu. Je to naprosto normální reakce. Nováček to tam nezná a tak utíká na místo, kde se cítí bezpečně. Po několika dnech se kolem klece začněte pohybovat častěji, častěji do ní sahejte (třeba za záminkou výměny krmení). Potkánek vás bude pokaždé pozorovat z bezpečného úkrytu. Bude pomalu vykukovat, ale pořád bude uvnitř. Abyste ho zaujali na tolik, že by se odvážil vylézt a namířit k vaší ruce, tak ho budete muset něčím nalákat! Nejlepší je nějaký pamlsek, který má potkáně rádo. Ideální je když si dáte na dlaň jablko, piškot, oříšek – prostě jakoukoli neobvyklou mňamku, které v kleci nemá nadbytek a velice mu chutná. Mládě k vám půjde velice opatrně. Než si pochoutku vezme, tak to může trvat třeba i 15 minut. Třeba vás jen očichá, pochoutku si nevezme a plaše uteče zpět do úkrytu. To vše chce trpělivost. Zkoušejte to znovu a uvidíte, že dříve nebo později za vámi přiběhne kdykoli jen uslyší, že otevíráte klec!
V žádném případě po potkánkovi nechňapněte! To by byla naprostá chyba! Lekl by se vás a utekl by hned někam do úkrytu. Pak byste museli opět s lákáním na ruku začínat od znova! Další velkou chybou by bylo, dát potkánka do klece či přepravky, kde nebude mít žádný úkryt a prakticky vám nebude mít kam utéct! Potkan by byl velice vystresovaný a mohli byste tak docílit naprosto opačného výsledku! Pamatujte si, že potkana nemůžete k ničemu nutit! Přijde k vám jen pokud on sám bude chtít!
Až si potkánek zvykne na vaši dlaň, zcela jistě mu to nebude stačit a bude vás chtít probádat víc a víc. Zvesela si po vás bude drze lézt a zkoumat, co to ten páníček má na sobě za zajímavosti. Po ruce vám poleze na rameno, na krk (rádi se zamotávají do vlasů), může vám lézt do kapuci, rukávů, kapes atd! Když bude chtít zpět do klece a výlet po páníčkovi už ho nebude bavit, nebojte se, poznáte to!
Pokud tohle všechno zvládnete, máte první fázi ochočování za sebou! Pokud po vás potkánek bezstarostně leze, oždibuje, očichává a bere si vaše pamlsky, je jasné, že se vás nebojí!
Dalším krokem je naučit potkana aby se nebál, když na něj chcete sahat vy. Myslím tím hladit ho, vyndat ho z klece atd. To co už jste zvládli bylo to, že potkan určoval kam chce a co chce, teď to určujete vy a to je třeba potkana též naučit! Pokud se vás ale už nebojí, nebude to nic těžkého. Zpočátku bude před rukou uhýbat, ale postupně si zvykne natolik, že bude i kontakt s vámi vyhledávat!
Tak a dostáváme se k poslednímu kroku ochočování a tím je přiběhnutí na zavolání. Věřím, že je vám naprosto jasné, že nemá nejmenší smysl volat: Matýsku poběž ke mně, ale že je dobré zvolit nějaký signál. Za nejspolehlivější se považuje hvízdnutí, ale můžete zvolit i jiné zvuky – šustění sáčku, papíru atd. A jak potkana naučíte aby na tento signál přiběhl? Je to velmi jednoduché! Pokaždé, když vámi zmíněný tón uděláte, tak potkánkovi dejte nějakou mňamku. Postupem času si zvuk spojí s tím, že něco dostane a buďte si jisti, že přiběhne zaručeně! Dá se potkana naučit i na jméno, ale obvykle to nemá moc smysl, obzvlášť když chováte více potkanů a jejich jména jsou podobná. Stejně by přiběhli všichni.